HOME PAGEHOME PAGEHOME PAGEENGLISHSLOVENSKYČESKY
 
Pátek 29.03.2024
DFS PÚČIK
Dětský FS PÚČIK
Kde nás najdete
Historie souboru
Repertoár souboru
Kalendář akcí
Aktuality a zprávy
Fotogalerie
KONTAKTY
Napište nám



FOLKLORNÍ SDRUŽENÍ ČESKÉ REPUBLIKY

SDRUŽENÍ PŘÁTEL FOLKLORU

Pod Zvičinou a před velkým jubileem

Je to neuvěřitelné a málokdo z nás to může vůbec pamatovat, ale je tomu tak: festival Pod Zvičinou v Lázních Bělohrad se dočkal letos v červnu již svého dvacátého devátého ročníku. U nás je jen málo akcí, které se mohou pochlubit tak dlouhou a přitom tak kvalitní tradicí. Léta jsou na festivalu znát, ovšem pouze v tom pozitivním slova smyslu.
Domácí pořadatelé pod vedením pana Jindřicha Rychtery jsou díky nim zkušenými a výbornými organizátory, a přesto si dokáží snad každý rok vymyslet nějaké to vylepšení nebo novinku. A tak spatřila před čtyřmi lety světlo světa Polka rallye, o které se ještě za okamžik zmíníme, před několika lety přibylo v zámeckém parku před Raisovým památníkem krásné pódium a spolu s ním vznikla i tradice celodenního sobotního programu. A letos podruhé byla do programu festivalu začleněna nová, či spíše staronová scéna. Pořadatelé totiž oživili malé, ale velmi útulné bývalé letní kino v Horní Nové Vsi, ve kterém uspořádali páteční přehlídku souborů. Letošní festival tak probíhal už na pěti různých scénách a na dvou dalších místech tohoto krásného lázeňského města. Při příležitosti festivalu se konal v sobotu již po páté turistický pochod Hoškova šlápota, jehož účastníci si mohli vybrat ze čtyř pěších a dvou cyklistických tras.
Ale byla by velká škoda z města právě v sobotu odcházet! Už v deset hodin dopoledne totiž začínal celodenní program domácích i zahraničních souborů, a to rovnou na dvou scénách: v zámeckém parku a v areálu lázní. Mě zaujalo zejména velmi kvalitní vystoupení Valachů - souboru Rusovjan z Rusavy. Velmi pěkný byl i jeden ze dvou zahraničních hostů - soubor Jakatěrinburg z Ruska. Děti předvedly kvalitní profesionální výkon, a to i přesto, že dorazily po dlouhé a namáhavé cestě teprve dvě hodiny před vystoupením. Klobouk dolů před jejich výkonem. A skutečně vynikající pak bylo vystoupení "pražských Slováků", tedy souboru Šarvanci, který je sice z Prahy, tančí v něm však v naprosté většině slovenští tanečníci, a dodejme, že tanečníci perfektní. Ti předvedli nadšeným divákům vynikající pásmo z Myjavy, ve kterých nechyběla ani řada dobře zvládnutých akrobatických figur.
Úderem čtrnácté hodiny se objevuje na zámeckém nádvoří pípa a začíná tradiční specialita zdejšího festivalu: Polka rallye. Neboli, jak pořadatelé s eufemismem říkají, polka na dvě stě metrů "s občerstvením". Ale zkuste se občerstvit pivem poté, co na čas obtancujete dokolečka celé nádvoří! Kdo to nezkusil na vlastní kůži, neví, o čem tato soutěž ve skutečnosti je.
Je odstartováno. První soutěžní pár doslova obletí polkovým krokem celé nádvoří. Zatím si vedou skutečně dobře: obtancování celého prvního kolečka jim netrvalo déle než dvacet vteřin. Nyní se tanečníci zastavují a sahají po dvou připravených půllitrech. Ještě si marnotratně přiťuknou. To už ale začíná drama. Tanečník usrkne z půllitru asi tak jeden centimetr míry, načež půllitr oddálí od rtů, drží jej nervózně v ruce a hypnotickým pohledem jej pozoruje. Drahocenné vteřiny přitom ledabyle ubíhají. Tanečnice na tom není o moc lépe. Její půllitr je sice už ve dvou třetinách, zdá se však, že tím jsou její možnosti pití piva vyčerpány. Zdá se, že přinejmenším pro dnešek. První minuta je mezitím nemilosrdně pryč. Kolegové a kamarádi ze souboru, kteří dosud náš pár hlasitě povzbuzovali, už povzbuzovat přestávají a na adresu tanečníka začínají padat i první vtipy. To zřejmě pomůže. Tanečník uchopí pohár a opět se trochu napije. Naštěstí ožila i jeho partnerka. Nakonec je to ona, kdo vypije celý svůj pohár a pomůže dopít i pohár tanečníka. Mohou tedy pokračovat druhým kolem polky. O vítězství to však už nebude. Koho by také napadlo, že vypití obyčejného půllitru piva "na čas" může trvat téměř tři minuty! A toho posměchu k tomu! Výsledek? Jedna minuta tance a zbytek strávený nekonečně dlouhým a trapným postáváním nad neubývajícím pivem.
Ne všem se naštěstí "dařilo" popsaným způsobem. Rekord soutěže, který byl ustaven loni, činí neuvěřitelnou jednu minutu dvacet sekund, a to včetně pití piva!
Ale to už se schyluje k večernímu programu. Ten je již tradičně složen ze tří částí: z vystoupení muzik, z vystoupení souborů a z následující volné zábavy. Nokturno muzik probíhá v komorním prostředí vnitřního nádvoří bělohradského zámku. Již tradičně je v něm kombinováno vystoupení českých a moravských souborů i zahraničních hostů. Tentokrát bez účasti domácího Hořeňáku, ten si to však vynahradil hned v následujícím pořadu. Příjemným zpestřením Nokturna bylo letos vystoupení řeckého souboru Omilos Ereunon-Pilion, vrcholem však byly valašské melodie. Ty začaly v podání velmi kvalitní cimbálové muziky Rusava souboru Rusovjan a nakonec vyvrcholily v překvapení večera: valašské muzice souboru Čtyřlístek z Nového Strašecí ve zcela dívčím obsazení. Není divu, že dívky sklidily bouřlivý a zasloužený úspěch.
To se však již program přesouvá do zámeckého parku a následuje vystoupení domácích ze souboru Hořeňák. Noc se postupně přeměnila v nedělní ráno a festival pokračuje. Dopoledne je na programu vystoupení souborů na náměstí a po obědě pak festival vrcholí. Od zámku vychází průvod a směřuje k hlavnímu jevišti v lázeňském parku Bažantnice, kde probíhá závěrečný galaprogram všech souborů. Počasí pořadatelům přeje a po chladnější sobotě přichází krásná letní neděle. Počasí, prostředí i kvalita vystupujících souborů letos namíchaly nezapomenutelnou kombinaci pro všechny spokojené návštěvníky.
Nemohu si však pomoci, pro mě je ale vždy zlatým hřebem a vrcholem festivalu vystoupení domácího souboru Hořeňák. S datem vzniku v roce 1949 se jedná o jeden z vůbec nejstarších českých souborů. Již neuvěřitelných třicet dva let, od roku 1971, jej vedou manželé Rychterovi. A vedou jej nadmíru úspěšně. Po celou dlouhou dobu své existence se Hořeňák počítá mezi úplnou špičku našeho folkloru a přes mnohdy nelehké podmínky dokázal sklízet jeden úspěch za druhým. I dnes dokazuje každým svým vystoupením, že mezi tuto úplnou špičku patří zcela zaslouženě. Hořeňáku jeho písničky i tance věřím; ač se jedná o umělé úpravy a aranžmá, většinou z mistrné dílny manželů Rejžkových, na diváka působí tak přirozeně a živě, jako by bylo možné vrátit čas. S Hořeňákem jsme zpátky v podkrkonoší osmnáctého a devatenáctého století. Stáváme se na vlastní oči svědky hospodských zábav a tancovaček a přenášíme se do tvrdého života obyvatel tohoto hornatého kraje.
A v tu chvíli se hluboko v nás odehraje něco záhadného a neuvěřitelného. Přes propast času začneme pojednou cítit, že ty písničky a melodie, a vlastně i ty tance, které nám Hořeňák předvádí, jsou nám ve skutečnosti nějak povědomé. Najednou poznáváme, že jsou nám tak vlastní, jako by byly neoddělitelnou součástí nás samých. Cítíme, že v dobách, kdy jsme tyto písně neznali, jsme byli o něco obrovského ochuzeni. Byli jsme ochuzeni o znalost kultury a souvislostí, ze kterých vycházíme. Byli jsme ochuzeni o své kořeny.
Představení i festival končí, Hořeňák s bouřlivým potleskem odchází z pódia, ale jeho melodie a nápěvy v nás zůstávají natrvalo. A to je snad to nejkrásnější poslání, které si může jakýkoliv folklorní soubor vůbec přát.

Jiří Donát

Diskusní fórum čtenářů
(prozatím žádný názor)

Zveřejněno 25.06.2003 v 14:31 hodin
Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
FOLKLOR A TRADICE
Etnografický region
Etnografický subregion
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
Folklorní sdružení
Folklorní soubory
Folklorní festivaly
FOLKLORNÍ AKCE V KRAJI
Aktuality a zprávy
Folklorní akce a festivaly
Turistické akce
Kalendář akcí v kraji